a~ch: Sebastian Vošvrda

Pondělí, únava, playlist, vyhoření.

Odložil jsem dočtenou knihu Vyhoření. Prý je fajn, minimálně vidět, že v té frustraci není člověk sám - píše mi Petr po besedě při zpáteční cestě domů. Poslední dny je mé spaní přerušované. Když přeci jenom zaberu, ve snu na mně štěká a vyjíždí nějaké toulavé psisko. Jednou, s dívčí tváří, mi sdělilo, abych tam zůstal s ní*m. Ještě tentýž týden se na jedné schůzce odsouhlasí, že bychom se měli věnovat tématu Neklid. Začínám číst Radikální potřeby. Je dobré umět čelit sám sobě. I když je venku tma, předpověď hlásí slunce.

Toto je playlist písní z posledních dní, které se tak nějak zajímavě slily pod náhodnou subverzí. Není totiž k přehlédnutí společenská únavu. Písně si přidávám podle nálady, průběžně. Tohle je jen výběr. Takový bujón.

Takto okomentoval svůj playlist náš kamarád Sebastian Vošvrda, jinak kulturně činný člověk od Budějovic po Boleslav, fotograf a renesanční osobnost. A taky ten, který byl napaden kvůli tomu, že měl duhovou vlajku přes ramena. Marii tehdy doprovázel k sobě na přespání, aby byla v pořádku, a chtěl ještě vyzvednout Jana a Elenu. Případ proběhl internetem, sociálními sítěmi… A zase bylo ticho.

Už jsme zvyklí, že queerfobně motivované útoky jsou nakonec spíš materiálem pro ty, kdo chtějí rozšiřovat svůj kapitál, ať už politický nebo jednoduše ten finanční (obyčejnou monetizací). Stačí se podívat, co o případu psalo třeba INFO.CZ. Na případu se zkrátka “otočilo” pár novinářů a zase tzv. byl klid, než přišla další událost k vytěžení.

Až na to, že tady Sebastian, člověk, který prostě jen tak doprovodil trans ženu nočními Budějovicemi, aby se jí něco nestalo, byl nakonec tím, komu se… něco stalo. Sebastian je člověk z masa a kostí, stejně tak jeho známí a přátelé z BUDQueer, kterými tehdy celá událost znatelně otřásla.

Zanedlouho uplyne rok od toho večera, kdy byl S. “prostě jenom ally”. Uplynuly dva roky od dvojnásobné vraždy před klubem Tepláreň. V USA zvítězil Trump, který se nechává pravidelně slyšet, že trans lidi víceméně vymaže z veřejného prostoru. Sebastian píše, že dočetl Vyhoření. Mluví o únavě, o sdílení frustrace a dává nám jako první položku playlistu DROM. A říká, že je to jen takový bujon. Bujon, který nakonec evokuje názvy jiných prozaických knih - totiž DO TMY a KE DNU.

V Adolescentu bychom rádi zase zažívali nějakou queer joy, ale Sebastianův playlist v těchto dnech mluví bolestivě přesně i za nás. Kdo ví, třeba na jaře bude líp a my nějakou queer joy společně se Sebastianem v Budějovicích zas zažijeme.