Je pondělí. Půlka října. Ačkoli se počasí ještě snaží o iluzi babího léta, všichni se ráno a večer chumláme do svetrů, naše editorka Marie se prý do toho svého černočerného dovede schovat úplně celá. S tmou a chladem se mnohým z nás začíná týden zkrátka hůř a hůř. A tak se vracíme s naší rubrikou, v níž vám s Adolescentem spříznění lidé servírují, co zrovna poslouchají.
Dnes vám představujeme Matěje Senfta. Básníka, rozhlasového moderátora, někdejšího knižního nakladatele, PRistu… Matěj u nás totiž za pár dní vydává svůj debut V dálce křičelo město. Poprosili jsme ho tedy o playlist - a Matěj poslal. Těžko říci, co nám vzkazuje oním “finál”, hehe, ale pro autenticitu název necháváme.
Z playlistu je patrné, že se Matěj snaží tančit - ať už zrovna vybíhá kopec, kluše po rovině nebo se prodírá křovím. Prakticky polovinu playlistu zabírá česká tvorba - od tzv. OGs Petra Linharta, Pavla Bobka či Roberta Křesťana až po Člověka krve (mj. Matějova bratra) či post-hudbu (Dominik Zezula). Bob Dylan, Kate Bush a Patti Smith v pokračuji v podobné, “protestní” náladě, akorát mnohem hlasitěji… Než se nakonec všechno uklidní s Danielou Spector. Je po bouři - a zase se tak trochu všecko spojuje dohromady. Píseň od Spector totiž poněkud hodně připomíná píseň Čím dál tíž se dejchá. A ta zase poněkud hodně připomíná A Hard Rain’s A-Gonna Fall od Boba Dylana: “Vrátím se zpátky, než se udusím hrůzou / schovám se v temnotách nejhlubších lesů”
Přejeme klidný poslech!