a~ch: Kino Peklo

PLAYLIST NETRADIČNÍ, PLAYLIST POHLEDŮ ZPĚT

První letošní a~ch je znovu v režii Kino Peklo, naší editorky a kmenové autorky - mj. proto, že z více stran zaznívalo přání, aby se, stejně jako loni, prošla vlastní hudební pamětí. A protože ani její předchozí “ohledový” playlist nezahrnoval jen hudbou vydanou v roce 2024, je i tento laděn spíše jako 10+1 procházka po inspiracích či návratech.

Takže, Marie, co jsi poslouchala v roce 2024?

KEL VALHAAL

První půlka playlistu je zasvěcena elektronice. Jako první je nutno zmínit projekt KEL VALHAAL, za kterým stojí Haela Hunt-Hendrix, již lze znát z její hlavní kapely Liturgy. Objeven byl nepřekvapivě - občas zkrátka koukám, co a kde tvoří trans osoby. Každopádně KEL VALHAAL jsem objevila teprve loni, pravděpodobně při nějakém z nekonečných poslechů právě Liturgy. Jediná nahrávka projektu je osm let stará - New Introductory Lectures on the System of Transcendental Qabala HHH vydala v roce 2016. Kombinuje zvláštní elektroniku, rytmy láme, jak jen může, hlas nechává prohánět skrz řadu efektů, někomu to připomene skladbu Vitriol právě od Liturgy (rok vydání 2015, album The Ark Work). V jednu chvíli noise, pak zlom, pak symfonické samply. Stopáže skladeb od minuty jedné po minut deset. KEL VALHAAL, božstvůmžel, hibernuje.

PUTOCHINOMARICÓN

Další objev skrze poslech trans hudby. PUTOCHINOMARICÓN si na jednu ze skladeb přizvali mou oblíbenou Tami T - jejich společná věc se jmenuje Rubberhand a něžným tanečním způsobem vypráví o sexu “přes internet”, resp. pomocí nejrůznějších zařízení, hraček, chceme-li. PUTOCHINOMARICÓN jako takoví by šli zařadit do hyperpopu, případně glitchcoru - tomuto ladění kromě hudby odpovídají i vizuály či názvy skladeb. Sami pak tento žánr berou jako nástroj subverzivní, osvobozující - nikoli jen přes otevřenou radikalitu (tracky ántífá káwáíí či 1312 - kde hostovali u Pussy Riot), ale též skrze poťouchlý až silly humor. PUTOCHINOMARICÓN se skrze hudbu ale dovedou i milostně vyznávat.

LANA DEL RABIES

Opět jeden z inspiračních ponorů. Hluk, synťáky, pódiová prezentace, industrial, ambientní plochy. Instrumentální stěny plné temnoty. A už samotný název projektu jako jízlivé pomrknutí k popové ikoně. I’ll die angry tonight. Strategie avataru, oddělení se od života mimo pódium, podobně jako třeba u UBOA. Uhrančivá, drsná vzteklina. Zastřené vokály, které fungují chvíli jako litanie, chvíli jen jako bolestivé ozvěny. Tři singly a jedno album remixů, to je rok 2024 v podání LANA DEL RABIES. Join the cult!

WORM MAN

Kazeta od Tomáše z Věžáky Records. Parta srbských týpků v kuklách, kteří dělají, aspoň jako tomu sami říkají, synth hardcore. Já osobně tam slyším i něco black metalu, vokály jsou pro změnu hozené spíš do growlu. Přiznané DIY a ukrutně taneční potenciál. V ČR bych si je dokázala představit vedle milovaného projektu Bunkerer nebo třeba V0NT, paradoxně jako “nejměkčí” z nich - tedy nejsrozumitelnější zpěvem i hudbou. Už jsem říkala, že se na to dá skvěle tancovat - a skandovat “terorista, terorista, terorista”?

BERLIN MANSON

BM jsem zmiňovala už loni. V roce 2024 se jim podařilo vydat rovnou dvě nahrávky: Poor but Sexy a Polámeme svoje ID?. První zmíněnou, navzdory trackům jako Benefit na Amazon, považuju nejen za křehčí, ale pro mě do jisté míry i konformnější - tedy ve smyslu, že u jejího poslechu mám chuť neopouštět ložnici, ačkoli se prakticky pořád dotýká nějakého veřejného dětí. Nahrávka Polámeme svoje ID? mě vtáhla především dvěma hity - nepřekvapivě jde o Fuck off a Šetril som slzy na ničeho lepšie!!!. Stara mama píšící ACAB mě hned upomněla na Skurvensko II. od Fvck_Kvlt, na kterého ještě řeč. Druhá letošní nahrávka BM je značně temnější, možná i zoufalejší, paradoxně ale nutící jít ven a “něco dělat”. FUCK OFF!

FVCK_KVLT

Denis Bango vydal album Cigán už předloni. Letos se však ale rozhodl, kromě jiného, zkusit hrát pouze s klavírem. Právě živý záznam Planéty rýb dávám do svého “ohledového” playlistu - i proto, že slouží jako důkaz, že Bangovy skladby fungují i mimo původní žánr, že zkušenost, která je obvykle zahalená do “sad & angry boy” rapu, který teď nejen na Slovensku dost jede, dokáže mluvit univerzálně. Ráda bych se vyhnula vzpomínce na Filipa Topola, ale - taky to tam slyšíte, ne? Koncem roku DB taky zveřejnil KVLT LEAKS, singl se dvěma skladbami. Ta první je esencí klerofašistického kazatelství, akorát místo obvyklého USA se všecko odehrává právě na Slovensku. Hnus Kuffy spojený s hnusem Fica nebo Huliaka. Druhá, kratší, naopak v agresivním rapu oznamuje revoluci zdola.

WHEEL CHERRY

Jakubu Strouhalovi jsme loni dali Glitteru - nejen za jeho básně, ale právě za projekt WHEEL CHERRY. A zase - Discopláň vyšla předloni, ale mně se do sluchátek dostala zkraje roku. Miluju queer tancování, miluju queer smutek, miluju, když to někdo podává v češtině, protože se coby posluchačka dokážu identifikovat s prostorem, ve kterém se pohybuje ten, kdo stojí za mikrofonem. Discopláň dává některým z mých nálad tvar - je to smutná chvilka na tanečním večírku? Je to známá trasa do CKI? Je to vzpomínka na Tepláreň? Všecko to tam Jakub má. Všecko.

KRUH 19

Venku mají jen jeden singl, ale stejně už jsou jedněmi z nejpřehrávanějších umělců na mým Spotify. Dobře udělaný písničkářství, trocha toho stesku, smutku, jakých je od nástupu Dětí mezi reprákama v český hudbě plno (Dvojhlavej kluk ad.) Akorát tady KRUH 19 mají v refrénu dinosaura: “Dlouho se mě nikdo nezeptal / jakej je můj oblíbenej dinosaur / je to stegosaur” Bezelstný, trochu naivní a hlavně funkční. Když se sama topím v tom, co mi v běžným životě způsobuje moje neurodivergence, pustím si KRUH 19. Protože, jak říkám občas přátelům, nikdy není pozdě mít šťastný dětství - a rozpomenout se tak na ty dinosaury, učení hlavních měst evropských států zpaměti a tak vůbec.

MARIE PUTTNEROVÁ

MP znám už hodně dlouho,nejen jako součást Jablkoně či Půljablobně, členku Zvířete jménem podzim či sólo - ostatně předloni vydala album Laila tov. Ale na sklonku roku 2024 vyšlo něco, co se jmenuje Zelená oblaka, růžové stromy. Album písní Zuzany Navarové. Tedy: Puttnerová zpívá Navarovou. Něco, co by jindy buď dopadlo rovnou jako průšvih nebo jako další z mnoha vzpomínek. Puttnerová, včetně kapely, která ji na tom albu obklopila, ale ukázala, že adaptovat někoho v české hudební paměti tak unikátního jako Navarová, jde. Samozřejmě, MP má výhodu v částečně podobnosti hlasu. Nezpívá ale jako ZN a taky neprezentuje, co všecko s hlasem umí. Slouží těm písničkám. Stejně jako aranže, které zní současně a rozšiřují emoční rejstřík původních verzí. Ostatně - vybrané písně, tedy až na výjimky, nejsou "z těch největších hitů”. Zelená oblaka, růžové stromy jsou tak vlastně nakonec docela nenápadné album.

POLY NOIR

Poly z kapela Insania si konečně sedl k akustické kytaře. Insania jako taková je kapela tzv. břitkých ironiků a tím, jak ze současného světa dělá kabinet temných kuriozit, ukazuje třeba českému horrorcoru, čeho ten zatím nedosáhl. Ale teď, teď se Poly rozhodl dělat country. Což mně, když už mám takhle naposlouchaného Nergala z Behemoth, který totéž provedl už před časem, velice konvenuje. Všecka ta ironie a jízlivost Insanie je na album K mýmu ohni nesedej samozřejmě přítomná. Reálie současnosti i mytologie Joea a dalších byla v případně POLY NOIR nahrazena atmosférou vyděděnectví, putováním a nuceným přebýváním u ohně, když se setmí. I když třeba ve skladbě Zúčtujem je Insania a Polyho polorap slyšet hodně. Každopádně u hraní Falloutu tlumím hudbu ve hře a pouštím si POLY NOIR.

KACHNA A ZODIAC

Poslední ohlédnutí je tak trochu navíc, jedenácté - a vine se napříč několika roky. K&Z znám snad od roku 2013: “Můj sourozenec někde hraje a budou tam i tihle.” Hořovice/Beroun/Žebrák a okolí v nějaký mojí osobní historii hrají až překvapivou roli. Nicméně o KACHNĚ A ZODIACOVI mi nakonec řekl nejspíš až kamarád, když někde v baru, snad, pustil Zbytky Prahy. A pak už to šlo. Randění, písničky jako Brazílie nebo Ó, Marí, Těšínská a další. A pak zase v poslechu trochu u ledu. “Ahoj, drahá ženo. Je to prasonahrávka z mobilu…” napsala mi Kachna loni v srpnu a přiložila i tu prasonahrávku. KACHNA A ZODIAC budou mít nový album! Pokud jsou i vaše kořeny folkový, trochu pohanský a toulavý, pokud část vaší nejstarší hudební paměti má ráda to prostředí, ve kterým se míhají divný postavy, víno, milenci, gryfové, pokud máte rádi refrény, které můžete halekat, pokud máte prostě rádi písničky, který si doma sami snadno zahrajete, pojďte se mnou v pátek 10. 1. na koncert.

Přeju přenáramný poslech!